Giga-Hry

Co říci o hře, která začíná sado-maso výjevem v podpalubí lodi? Nedá se jinak, než konstatovat, že je setsakra dobrá. Ostatně, bez všemožných kontroverzí by série Grand Theft Auto již ani nebyla sama sebou. Drogy, chlast, vraždy a lehké holky jsou již nedílnou součástí těchto her a navzdory všemožným protestům a zákazům po celém světě musí každého fanouška napadnout citát klasika: „ … bo tak je to spravne a tak to ma byt.“

"Neustále žijete v pocitu, že všechno, co se tu děje, je součástí uceleného příběhu."

Čtvrtý díl městské akce od Rockstaru nás přivádí zpět do Liberty City, což je město, jemuž je předlohou New York, a které jeden ruský rapista na rádiu Vladivostok s klidem nazývá Svabódnym Góradem. Přijíždíme sem v roli Nika Bellice, přistěhovalce odkudsi z Evropy, podle přízvuku a jména někde z oblasti bývalé Jugoslávie. Ten sem přijíždí za svým bratrancem Romanem, jenž namísto slibované rezidence bydlí v zaplivaném kamrlíku plném švábů kdesi pod železničním mostem. Z ukrutného byznysu se vyklube tak tak přežívající taxislužba, ale asi největší zklamání představuje skutečnost, že se nikde nenachází ani „Barbara with big tities“, o které

Roman básnil před Nikovým příjezdem, natož pak „Stephanie, who sucks like vacuum.“ Ale nedá se nic dělat, holt každý začátek je těžký.

Velký důraz na detaily je ale vidět nejen při ztvárnění města, ale i v řadě dalších věcí.

Záhy navíc Niko zjišťuje, že Roman je zadlužený, kam se podívá, a tak namísto toho, aby třeba začal pracovat v jeho firmě, řeší jeho problémy. Je ale pochopitelné, že pokud sejmete poslíčka vymáhajícího dluhy, tak to jeho šéfa naštve. Tím pádem se pomalu ale jistě začnete zamotávat do stále větších a větších průšvihů, ačkoliv jste v tom svým způsobem naprosto nevinně. A aby toho nebylo málo, tak v okamžicích, kdy se situace začne zhoršovat, to ještě navíc Roman dává za vinu vám. Niko je ale takový dobrák, že to přechází skoro až s klidem.

VIDEO

Niko není sympatický ani charismatický hrdina. Rozhodně to ale není rozený gangster, a proto ho začnete mít vcelku brzy rádi. Postupně sice vyplave na povrch, že to není úplné neviňátko, protože za války v jeho zemi se angažoval v nejrůznějších zájmových aktivitách jako pašování lidí nebo kšeftování s nimi, ale přesto nezískáte pocit, že by to byl grázl. A do Ameriky taky nepřišel jen tak se podívat, jak se vede Romanovi, případně se tady usadit, ale jedním z důvodů jeho příjezdu je i touha po pomstě za zradu ve válce. A „kamarádi“ z minulosti se časem skutečně objeví, ale je jasné, že shledání sice bude velmi horké, ovšem ani náznakem vřelé.

Koupili byste si kvůli GTA 4 konzoli?  Ano (19,5%)  Ne (80,5%) Zdroj: BW - rychlá anketa, 790 hlasů

Příběh je tak navzdory všem ostatním kvalitám hry jednou z nejsilnějších stránek celé hry. Zatímco ještě i v

měl člověk tak trochu pocit, že story zde má spíše status „něčím se ty mise pospojovat musí“, případně „ty vtipy, co nás napadly natlačíme mezi mise“, v GTA IV je příběh jedním z nosných pilířů celé hry, protože se odehrává prakticky neustále. Neustále žijete v pocitu, že všechno, co se tu děje, je

součástí uceleného příběhu. Vedlejší mise jsou vedlejší prakticky jen podle pohledu do statistik, a když vám zavolá někdo z kámošů, abyste si šli někam vyrazit, berete to jako naprosto samozřejmou součást vývoje děje, stejně jako rande s dívkami. Pomineme-li vzrůst obliby u daných lidí, tak se dá říci, že vás tyto věci prakticky nikam neposunou, přesto je budete brát jako samozřejmost. Zkrátka zavoní telefon a někdo chce zajít na šipky, bowling, jídlo, kulečník nebo do strip baru. Jasně, kámo, za hoďku tě vyzvednu a jedem. Na konci je pak zavezete domů a jdete si zase na nějaký čas po svých, případně se u dámy stavíte ještě zaskórovat na kafe nebo tak něco. S trochou nadsázky se tak dá říci, že hra vám dává takovou volnost, že vás dokonce ani nenutí do té volnosti. Město kolem vás zkrátka žije a v něm plyne Nikův život.

PlayStation 3 v. Xbox 360

A když už jsme u toho města – nebude asi moc větších klišé než tvrdit, že Liberty City žije svým vlastním životem. Ale je to zkrátka pravda. Nejde ani tak o to, že po ulicích chodí lidé a jezdí auta, ale přestože grafika hry není již tradičně nic, nad čím by člověku padala čelist, je město neuvěřitelně detailní. Všude na ulicích je totiž spousta sloupů, semaforů, hydrantů, stojanů s novinami zadarmo, stánků s hot dogy, reklam (třeba na pivo Piswasser) a zkrátka všeho na co na ulici typického amerického města narazíte. Zároveň se zde odehrávají všemožné situace všedního dne, kdy se například nabourají auta, kolem bloku se nahánějí nějací dva gangstaz a nebo se někdo na chodníku prostě jenom sehne, aby si zavázal tkaničku. Skvěle působí i všemožné výmoly nebo záplaty na ulicích, kouřící kanály a k tomu všemu ještě připočtěte změny počasí a iluze americké metropole je zkrátka téměř dokonalá a to i přesto, že již tradičně zde najdeme i celou řadu bugů.

LJ oznamuje příjezd policie: „Bumba clot, Babylon!“

Díky skvělému ztvárnění města jsem například trapně zastavoval na červenou na křižovatkách a dělají to i ostatní řidiči. Přesto ale docela často dochází k situacím, kdy se s vaší zelenou rozjedou i auta z ostatních směrů a podobně. Humorně působí i situace, kdy nějaký větší karambol na křižovatce zaviní policajti, kteří obecně na nějaké dopravní předpisy taky příliš nedbají. Chodci pak mnohdy světelnou signalizaci ignorují úplně, ale přesto to pořád vypadá jako provoz ve městě a nikoliv jako pár barevných krabic pohybujících se nazdařbůh, jen aby ulice nebyly prázdné, když se někam přesouváte.

Velký důraz na detaily je ale vidět nejen při ztvárnění města, ale i v řadě dalších věcí. Obyvatelstvo města je namixováno z různých národů i národností, a tak nikdy nevíte, jakou řeč na ulici zaslechnete. Skvělým detailem je i sám Niko – do Ameriky přijíždí v kožené bundě a teplácích. Záhy ho Roman pošle do nějakého ruského obchodu s oblečením a s omezeným rozpočtem se tedy hodí koupit si alespoň ty nové kalhoty, nicméně v obchodě se nachází i jeden stojan výhradně s tepláky. Ale není se co bát,

mají tam i jiné modely. V obchodě je pak většina nápisů azbukou, ale nejedná se jen o shluky písmen, které mají Američanům navodit dojem východní exotiky – nápisy skutečně mají význam a smysl, takže například u kasy je napsáno „Plaťte zde“ a podobně. Z tohoto pohledu je tak hra natolik detailní, že to snad více již ani nejde.

Nejdůležitější ale je, že můžeme být značně spokojeni z hlediska hratelnosti. Tvůrci se drží starého osvědčeného základu, jenž byl značně vylepšen v prvé řadě při přestřelkách. Uzamknutí soupeře do mířidel jsme zde sice již měli dříve, ale teprve nyní se dá říci, že to není jen jakási berlička, ale plně funkční mechanismus. Zároveň ale hra dává i možnost manuálního míření, kdy je možné zaměřovacím terčíkem volně pohybovat a nepřítele tak střelit třeba do nohy. V kombinaci s možností krytí za překážkami se tak dá říci, že přesná střelba se zachováním rozumného množství vlastního zdraví je nyní prostředkem a cestou, nikoliv cílem.

Dost často se mluví o tom, že rozjezd hry je pomalý. Není. Je pozvolný a tak akorát. Ostatně když se sotva přistěhujete do cizího města, asi těžko půjdete hned v teplácích proti desítkám policajtů vyrabovat banku. Začínáte tedy různými poslíčkovskými misemi, případně jednoduchými vraždami méně významných šašků a mezitím se tak nenuceně naučíte principy hry i města. A až později přijdou na řadu obtížnější mise, nebudete vztekle mlátit ovladačem o zem, ale poučeni z předchozího nezdaru vyhodnotíte situaci a pružně se tomu přizpůsobíte při dalším pokusu. Úvod je tedy naopak zvládnutý naprosto skvěle, protože se zcela přirozeně naučíte ve hře pohybovat a navíc se díky výše zmíněnému všudypřítomnému příběhu stále něco děje.

Náplň misí není kdovíjak pestrá – většinou jde klasicky o to někam dojet, něco tam vyzvednout, ukrást nebo někoho zabít, případně ho předtím ještě dohnat a následně se odtamtud ve zdraví zdekovat. Na druhou stranu by ale působilo poněkud násilně, kdybyste třeba v jedné z misí měli někomu vynést odpadky jen proto, aby se objevilo něco „nového“. Jejich plnění je ale skvěle zpestřeno ať už nepřátelskými postavami nebo vašimi parťáky, o nichž bude ještě řeč. Další zpestření pak spočívá v různých okolnostech daného úkolu, kdy si například musíte domluvit schůzku po internetu nebo nejprve ukrást policejní vůz, abyste se v palubním počítači podívali, kde najdete toho, koho hledáte. Nějaký stereotyp tak zde opravdu nehrozí. A když už máte chuť si trochu odfrknout, můžete si vždycky s někým vyrazit třeba na kulečník nebo na rande.

Ovládání vozů sice stále ani náznakem nedosahuje přesnosti Gran Turisma, ale i tak se jedná o další aspekt, na němž je vidět zlepšení. Vozy sice stále značně plavou, ale ovládání je přesnější a hlavně se liší model od modelu. A že jich po zdejších ulicích jezdí mraky. Typů aut je zde opravdu velmi slušná řádka od dýchavičných šrotů přes standardní modely, sporťáky a offroady až po limuzíny, dodávky, náklaďáky a motorky, přičemž každý z modelů má samozřejmě jiný jízdní projev. Osobně jsem si nejvíce oblíbil žluté taxíky a offroady, které mají poměrně klidný projev a v případě potřeby disponují slušnou průrazností.

Původně se na tomto místě mělo objevit něco na způsob seznamu, co všechno lze v této hře dělat. Ale jelikož se to rozrůstalo do neúnosných rozměrů a značně to připomínalo text nějaké písně od Ivana Mládka, zmiňme pouze dvě novinky, kterými jsou mobilní telefon a internet. Zajímavé na nich je, že kdyby ve hře nebyly, tak by se prakticky nic nestalo, ale na druhou stranu jsou to moc fajn věci. S mobilem pochopitelně voláte a přijímáte textové zprávy, ale svým způsobem funguje i jako jakési rychlé menu, do něhož se dostanete, aniž byste museli přerušovat hru. Postupně vám do seznamu přibývají lidé, s nimiž můžete zajít na pivo nebo jim zavolat, pokud potřebujete nějaký melouch na přivydělání nebo třeba levněji a rychleji nakoupit zbraně, aniž byste museli jet přes půl města k prodejně. Navíc slouží mobil jako vítaná pomůcka pro restart mise okamžitě po nezdaru. Internet pak slouží v prvé řadě k e-mailové komunikaci, jejíž prostřednictvím můžete stejně jako po telefonu přijímat úkoly, ale lze brouzdat i na různých stránkách, jejichž adresy zaslechnete třeba v rádiu. To jsem tak jednou zaregistroval adresu babiesovernight.com a jelikož jsem zrovna byl přímo u internetové kavárny, jal jsem se to prozkoumat. No, kdybych reklamu doposlouchal do konce, zjistil bych rovnou, že se jedná o hlídání dětí a nikoliv o holky do nepohody. V případě reálného internetu pak tyto adresy vedou na stránky Rockstaru . Mimochodem, opět jeden skvělý detail – ani v GTA IV není vaše e-mailová schránka ušetřena spamu.

Technické zpracování pochopitelně není ani zdaleka na úrovni nejhezčích her současnosti, ale přesto je musíme pochválit. Grafiku za vytvoření úžasného dojmu žijícího města a zvuky pak v prvé řadě za naprosto úžasný dabing. Paradoxně se Čechům asi bude nejméně líbit dabing Michaila v podání Karla Rodena, ale ostatní postavy jsou nadabovány naprosto dokonale. Většinou zaslechneme východoevropský přízvuk, ale jedním z vrcholů je dvojka Little Jacob a Badman. Těžko říci, jestli jsou přímo z Jamajky, ale faktem je, že rozumět jim něco i s výpomocí titulků je mnohdy značně obtížný úkol. Jejich dabing je ale tak úžasný, že vás ani nenapadne, že by vám mělo vadit dívat se po rozhovoru do menu, a přečíst si to znovu. V jedné cutscéně tak vytočenému Badmanovi nebudete rozumět ani slovo, ale fakt ani slovo, protože jeho zprzněná mluva se pochopitelně projevuje i v titulcích, a když už definitivně rezignujete, vidíte Nika s výrazem velmi podobným tomu vašemu, načež mu to tedy Little Jacob „přeloží“. V tu chvíli pak máte oproti předchozím případům pocit, že LJ vlastně mluví úplně normálně.

Nemluvě o obsahu všemožných hlášek. Chlapci z Rockstaru již nejednou ukázali, že vtipné kaše se jim v dětství dostávalo v míře větší než hojné, a tak tady na nějaký vtípek narazíte prakticky na každém rohu. Trefně sarkastický bývá dost často i sám Niko, ale co se týče bavičů, jsou tu větší kalibry, například Roman. Ten je úplně posedlý Amerikou a kariérou, kterou tady hodlá udělat, ale jelikož je to tak trochu idiot, tak zůstává hlavně u těch slov. A když mu Niko říká, že Amerika je taková divná, že v kapitalismu člověk nikdy neví, co je pravda a co ne, a že i ty prsa tady mají holky umělá, tak se ho „byznysman“ Roman zeptá, co má, hergot, proti umělým prsům. Mimochodem, Roman miluje jakákoliv dámská prsa, a když s ním zajdete na burgery, tak vcelku s chutí okomentuje i ty svoje, které si sám vlastnoručně vyžral. Niko pak dokáže zaperlit například v okamžiku, kdy zrovna vychází z domu své aktuálně zaskórované přítelkyně, načež zahlásí: „Ta holka umí naslouchat.“ Titul „hláška roku“ ale získává Little Jacob, jenž oznamuje příjezd policie: „Bumba clot, Babylon!“ Tvůrci tedy museli buď strávit několik let životem v rasta komunitě a nebo už tady máme co do činění s hodně pokročilým surrealismem.

LJ ale ani zdaleka není jediným týpkem, kterého si zapamatujete. Prakticky všechny postavy bez výjimky jsou skvěle napsané i skvěle podané. Jedná se o podivné panoptikum postaviček, které všechny žijí v Americe, ale nikdo není Američanem. Najdeme zde velké bossy, malé rádoby bossy nebo i řadu úplně ztřeštěných pitomců jako je například Brucie, který sice zvedá dva metráky na benchi, ale afektovanějšího magora ve hře jen tak nenajdete. Niko i Roman věrně představují typické přistěhovalce z východní Evropy, kteří jsou v americkém velkoměstě dost ztraceni. Jasně, asi málokterý přistěhovalec začne v Americe vraždit lidi a bez toho by to zase nebylo GTA, nemluvě o tom, jaká by pak vlastně měla být náplň hry, ale může být například pro někoho takového v Americe typičtější zaměstnání než taxikář? Již několikrát zde zaznělo, že je v tomto ohledu GTA IV velmi detailní a nezbývá než to zopakovat.

Grand Theft Auto IV je tak jedním velkým herním mejdanem, kde si prakticky nikdy nejste jistí, zda chcete hrát nebo se věnovat nějakým vedlejším činnostem. Jde tu o vcelku vážná témata, ale přesto si zde se základní znalostí angličtiny užijete srandy kopec. Maximální důraz na detaily všeho druhu činí z Liberty City velmi živé město a ze hry téměř dokonalý zážitek. Mnoho mravokárců sice tvrdí něco jiného, ale prostitutky, šňupání koksu, striptýzové bary a ožírání se v hospodách zde působí v prvé řadě jako kulisa a reálie, nikoliv jako explicitně zobrazený motiv. Jsou to zkrátka další přesné „detaily“, které činí z GTA IV již v tuto chvíli hru roku 2008